Německo: Známý neznámý soused

Podnikla jsem s rodiči týdenní tour po severním Německu, navštívila Neuschwanstein, Moritzburg, Norimberk a každoročně navštěvuji drážďanské trhy. Německo znám spíše z vyprávění než z vlastní zkušenosti. Slyšela jsem o tajemném hradě Frankenstein, o květinovém ostrově, o průzračných jezerech a o nádherné bavorské přírodě. Ne! Opravdu nejsem ten typ člověka, co chce jenom poslouchat. Já to chci vidět, zažít, užít si každý okamžik a vyprávět a předávat dál. A proč jsem si právě vybrala Německo? Vzdálenost, sousedící země nebo levné jízdenky?  Continue reading “Německo: Známý neznámý soused”

Canterbury: Město tisíce příběhů

Většina z nás zná Canterburské povídky sepsané od anglického básníka Geoffrey Chaucera, ve kterých popisuje vtipné a divoké historky vyprávěné poutníky při cestě z Londýna do Canterbury. Zajímalo mě, jak takové město vypadá? Všichni mi ho doporučovali a říkali mi, že se mi bude moc líbit. Po návštěvě jsem jim musela dát za pravdu.

Canterbury je půvabné středověké městečko plné křivolakých uliček a typicky anglických starých domů. Když jsem vstoupila na hlavní třídu, neviděla jsem konec ulice. V Canterbury se konal festival a na každém rohu stáli umělci a přitahovali k sobě davy lidí. Ulice voněla čerstvým pečivem a květinami, které nabízeli místní farmáři.  Continue reading “Canterbury: Město tisíce příběhů”

Folkestone: Cesta za uměním a svobodou

„Svoboda neznamená nic pro ptáka, který se ještě nenaučil létat.“

S červenými fleky na těle (myslela jsem si, že to je jen alergie) jsem se vydala na kopec, na jehož vrcholu se mi naskytl krásný výhled na Dover a hrad. Ve městě bych bydlet nechtěla, ale okolní příroda mi vyrazila dech. Mohla bych se v ní procházet celé dny a stejně by mě to neomrzelo. Continue reading “Folkestone: Cesta za uměním a svobodou”

Můj restart života aneb nabírám síly na nová dobrodružství

Prvním podzimním dnem mi skončila moje yoga challenge, kterou pořádal km yoga team. Nikdy jsem  jógu aktivně necvičila, ale jelikož jsem se utápěla jen v myšlenkách a nemohla se na nic soustředit, vzala jsem challenge jako první krok ke zklidnění svých myšlenek. Byla jsem taková chodící mrtvola. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy se mi sevřel žaludek a já cítila jen tlak, který nedokážu popsat. Nemohla jsem nic. Snažila jsem se zapomenout, ale ten nepříjemný pocit pořád přetrvával ve mně. Týden jen na coca cole a čokoládě. Osm kilo dole, třes v rukou a nehorázná bolest v lýtkách.

,,Duše je místem sama o sobě a dovede nám nebe změnit v peklo a peklo v nebe.” 

Continue reading “Můj restart života aneb nabírám síly na nová dobrodružství”

Z Dealu do Doveru: Sandále na pláž a osmnáct kilometrů za mnou

Srpnový den v Doveru vypadal velmi nadějně. Sluneční paprsky se rozbíhaly po bílých útesech, přímořský vánek přímo vybízel si jen sednout a zhluboka se nadechnout a nálada místních lidí byla veselá. Zmrzlinář mě tradičně anglicky oslovil: ,,Hi darling, how are you?” I když to nemám ráda (nejsem na to zvyklá), tak v Anglii je oslovení darling, honey, sweetheart  nebo baby úplně normální až přirozené. Den stvořený pro procházku.

V půl jedné jsem předala moje zlatíčko mamce a přemýšlela jsem nad tím, co budu dělat? Nabízel se mi Deal Castle, který se nachází přibližně sedmnáct minut  vlakem od Doveru. Převlékla jsem se, nasadila své oblíbené sandále se šňůrkami, sbalila fotoaparát, svačinu a vyrazila na průzkum. Continue reading “Z Dealu do Doveru: Sandále na pláž a osmnáct kilometrů za mnou”

White Cliffs of Dover

White Cliffs of Dover jsou oficiální ikonou Velké Británie a jsou po staletí znamení naděje a svobody. Pro obyvatele Anglie představují jakousi pomyslnou hradbu, která zemi chrání před nepřáteli. V nejvyšším bodě má útes 110 metrů a ve zvláště jasných dnech jsou bílé útesy vidět v některých částech severozápadního pobřeží Francie.

Známé byly již v antice, jelikož Římané patrně pojmenovali ostrov Albion (z latinského slova alba = bílý) kvůli barvě útesů. Nyní jsou ohroženy erozí a každý rok centimetr ubude. Též se však stalo, že již několikrát křída nasála vodu a zvětšila svůj objem a část útesů se rozpukala a spadla do moře.  Continue reading “White Cliffs of Dover”

Dover Castle: Key to England

Dover nepatří mezi  ty nejatraktivnější města v Anglii. Jeho opuštěná poválečná architektura a nezajímavé centrum je smutným úvodem do Anglie pro cestující, kteří přijíždějí na trajektech a výletních lodích. Hrad, který se tyčí nad městem, si turisté však nenechávají ujít a za mě patří mezi nejzajímavější, co jsem kdy viděla.

Hrad pomáhal chránit město již od 12.století až do druhé světové války, kdy sloužil jako velitelské stanoviště pro odsun britské expediční armády z Dunkerque. Vojenské akce v Doveru však neskončily druhou světovou válkou. V nejvyšším utajením se tunely staly centrem pro nukleární válečné operace. V devadesátých letech poté přešel hrad do péče English Heritage.  Continue reading “Dover Castle: Key to England”

Život v ,,denních přihrádkách”

,,Co budeme zítra dělat?” Zeptala jsem se pětiletého Nikyho. ,,Zítra nevím, ale teď si ještě stihneme zahrát pexeso. Ne zítra ale teď, prosím.”

Život nám ubíhá nehorázně rychle a našim nejcennějším majetkem je dnešek. A je to jediný majetek, který nám nikdo nemůže vzít.  Continue reading “Život v ,,denních přihrádkách””

Tiské stěny a náš piknik v oblacích

Tiské stěny se nachází nedaleko Ústí nad Labem v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Dle mého názoru představují dokonalé vyvinuté skalní město, ve kterém se nachází mnoho skalních labyrintů, úzkých soutěsek a roklí. Procházka krásnou přírodou mezi skalisky vás nenechá chladným a z vrcholu skal vás čekají výhledy do pohádkové krajiny. Continue reading “Tiské stěny a náš piknik v oblacích”