Život v ,,denních přihrádkách”

,,Co budeme zítra dělat?” Zeptala jsem se pětiletého Nikyho. ,,Zítra nevím, ale teď si ještě stihneme zahrát pexeso. Ne zítra ale teď, prosím.”

Život nám ubíhá nehorázně rychle a našim nejcennějším majetkem je dnešek. A je to jediný majetek, který nám nikdo nemůže vzít. 

Často se mě lidi ptali, kdy se můj nyní bývalý přítel vrátí z Anglie, kde se usadíme a kdy založíme rodinu? Hledala jsem odpovědi v minulosti a začala jsem řešit, proč se osmiletý vztah neposunul dál? Začala jsem si vyčítat, proč jsem si vybrala školu, která mě ani nezajímala a proč jsem nastoupila do práce, když jsem chtěla nadále cestovat? Proč jsem se nedostala na můj vysněný obor, i když jsem se o to už tolikrát pokoušela, drtila se i ty největší bible a dala do toho nemalé peníze. Bez zpětné vazby co dělám špatně a nebo v čem se zlepšit. Z otázek a z hledání odpovědí jsem si začala dělat starosti, které se změnily v strach a úzkost. Přidaly se zdravotní problémy a já se začala utápět v myšlenkách. Nečekám náhodou zbytečně? Kolik lidí jsem zklamala? Uzdravím se? Došlo to tak daleko, že jsem přestala jíst. Chtěla jsem jíst, ale nešlo mi to. Zhubla jsem. A vlastně kvůli čemu?

Možná si vzpomenete, co říkala Bílá královna z Alenky: ,,Pravidlo zní – džem zítra, džem včera, ale nikdy ne džem dnes.” Pořád vzpomínám na včerejší džem nebo se bojím o zítřejší, místo abych si na dnešní chléb tlustě namazala džem. Přemýšlela jsem, co mi minulost vzala a začala se obávat budoucnosti. Odkládala jsem život v přítomnosti, čekala jsem na rajskou zahradu za obzorem a litovala jsem událostí, které se přihodily v minulosti – tedy něčím, co už je dávno pryč a s čím se nedá nic dělat.

Sled všech událostí způsobil, že jsem se rozhodla dát výpověď v práci a odcestovala jsem zpět do Anglie na místo, které jsem ještě nenavštívila. Starám se o pětiletého kluka, který každou chvíli něco vymýšlí a má geniální nápady. Nenudím se s ním a naopak se dost učím od něho. Ve svým volném čase si budu přivydělávat v agentuře. Nevím, co bude dál, ale hlavu si s tím teď nedělám. Dnes je dnes, dnes si zahraji pexeso, uvařím, půjdu na dětské hřiště, napíši článek a udělám dva překlady. Nic více, nic méně. Vlastně mám hotovo. Neříkám tím, že se nebudu připravovat na budoucnost, jen nyní vidím, že nejlepší způsob, jak se připravit na zítřek, je využít svou sílu a nadšení k tomu, abychom dnes dělala výtečně práci, kterou mám udělat dnes, i když se jedná jen o pexeso nebo srovnání papírů…

Tak takhle začíná nová kapitola v mém životě. Připomenout si, co jsem zapomněla a najít opět víru v samu sebe. A zase ta Anglie… snad to u ní neskončí…

IMG_1995 kopie.jpg

 

2 thoughts on “Život v ,,denních přihrádkách”

  1. Presne vim o cem mluvis. Taky jsem tohle parkrat zazila. 🙂 Nekdy se zasekneme v minulosti a nevnimame to co se deje ted a nekdy jenom cekame na ty lepsi casu a nevsimame si tak toho co se deje v pritomnosti.

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s