Co nám květ vlčího máku připomíná?

O Britech se právem říká, že mají ukázkový vztah k válečným veteránům. Panuje zde trvalá snaha udržet vysoké povědomí o válečných konfliktech bez snahy válku glorifikovat. Najdete tu mnoho válečných muzeí, vydávají se knihy a konají se akce, na kterých váleční veteráni vypráví své příběhy. V roce 2014 se u londýnského Toweru ,,vysadilo” 888 246 keramických květů vlčích máků – za každého vojáka z Británie nebo kolonií, který padl v prvním světové válce, jeden vlčí mák.

Blood-Swept-Lands-And-Seas-Of-Red-At-The-Tower-Of-London

Proč vlčí mák?

Červené květy v době první světové války pokrývaly hroby padlých na západní frontě. O symboliku se nevědomě zasloužil lékař John McCrae, který psal poezii, aby zmírnil své bolesti a útrapy při zranění vojáků a svých přátel. Jeho nejslavnější báseň Na polích ve Flandrech byla publikována časopisem Punch v roce 1915 a díky tomu se dostala do široké veřejnosti. Připnutím symbolického květu si lidé připomínají hrdinství vojáků a vzdávají jim úctu.

20171108-DSC_0279

Pro mě velmi příjemným překvapením bylo objevení kašny na památku československých parašutistů. A kde si tuto kašnu můžete prohlédnout? V Jephson Garden, jenž leží v malém městečku Leamington Spa kousek od města Coventry (zde zase najdete spojitost s Lidicemi a Ležáky). Občas jsem se sama divila, jak se české a britské dějiny prolínají.

20160709-_DSC0977

Ale proč o tom vlastně píšu?

11. listopadu se slaví Den válečných veteránů a symbolem tohoto dne je květ vlčího máku, jenž vetknutý do klopy vyjadřuje úctu a vzpomínky na bývalé vojáky. 10 a 11. listopadu se na veřejnosti objeví dobrovolníci, u kterých si můžete květ pořídit. Výtěžek půjde na nahrávání dalších vzpomínek válečných veteránů pro Paměť národa.

Rádi bychom kampaní všem československým válečným veteránům poděkovali, vyjádřili úctu a zároveň – s pomocí veřejnosti – přispěli k tomu, abychom mohli pro archiv Paměť národa zaznamenat vzpomínky těch, kteří ještě ve sbírce nejsou. Dokud je čas.”                     
 (zdroj textu)

Možná si říkáte, proč bych měl přispívat na nějaké nahrávání? Má to vůbec smysl? Už přispívám jinam…

Zcela chápu, když už podporujete organizaci, která vám je bližší nebo si říkáte, že už toho je tolik a že nevíte, kam přispívat a komu důvěřovat. V Ústí nad Labem snad každý den potkávám  lidi, kteří vybírají na útulky, postižené lidi, domovy důchodců… Málokdy přispěji. Podporuji však Pomocné tlapky, jelikož z vlastní zkušenosti vím, že pes se může stát členem rodiny, skvělým společníkem a nenahraditelným pomocníkem. Bude vás mít rád, i když budete chtít po něm stokrát jednu věc. Proč tedy nepodpořit organizaci, která se zabývá výcvikem psů a následně je předává lidem, kteří je potřebují. Je mi to blízké a vidím v tom smysl, tak stejně jako vidím ve společnosti Post Bellum, která dokumentuje příběhy, na které by se možná zapomnělo.

20171108-IMG_1712

Když jsem se procházela už tak trochu znuděně v Jephson Garden, všimla jsem si již výše zmíněné kašny, vedle které je i památná deska obklopená věnci s českými a slovenskými vlajkami. Nechtěla jsem tomu věřit. U Folkestonu zase uvidíte seznam československých letců. Stará generace nezapomíná, ale co bude dál s příchodem nové generace?

Je na nás,
aby se na jejich příběhy
nikdy nezapomnělo.

Nikdy nevíte, co se může stát a pro koho bude vyprávění důležité. Rychle se zapomíná. Už kolik studentů neví, co se stalo 17. listopadu a proč zrovna tohle datum? Čas plyne a záleží jen na nás, co se budeme snažit zachovávat a předávat dál. Já osobně si více odnesla z vyprávění jiných než z učebnice dějepisu. V tomhle ale musím velmi poděkovat mému učiteli dějepisu na základní škole, jenž historii vyprávěl jak ,,pohádku”. V deváté třídě nám zadal úkol, kdy jsme museli vyhledat osobu, která převypráví příběh nebo popíše situaci před rokem 1989. Nic lepšího udělat nemohl. Děda mi vyprávěl o svém životě a vzpomněl si na událost, kdy ruské tanky zabloudily k nim do vesnice. Ve třídě jsem si poslechla například o spolužákovo tetě, která si prošla koncentračním táborem a nebo o neúspěšné emigraci rodiny. Všechny příběhy nám přiblížily dobu a my si udělali nějakou představu.

Věřím v sílu příběhů a chci, aby je slyšely i mé děti a vnoučata. K čemu by vlastně byly všechny zážitky, utrpení, vítězství a vtipné historky, které by se nevyprávěly dále?

20171108-DSC_0289

Pokud vás zajímá více informací, tak vše najdete zde:

http://denveteranu.pametnaroda.cz/

https://www.postbellum.cz/

http://www.pametnaroda.cz/

Jak si uchovávám vzpomínky

Přiznávám se vám, že čím starší jsem, tím více zapomínám. S roky přibývají nové zážitky a ty starší se dostávají do pozadí. Pátrám v paměti, ale nemohu si vzpomenout. Občas se i někdy s někým hádám, jak to vlastně bylo. Z toho důvodu jsem si začala své vzpomínky ,,skladovat”, abych nezapomněla na ty skvělé zážitky a lidi.

Alba a fotoknihy

V lednu tohoto roku jsem si prohlížela své fotografie z Anglie. Bylo jich tolik, že jsem se rozhodla, vytvořit si své vlastní album. Mé fotografie zaplnily celkem tři velká alba a tři menší. Tři jsem rozdělila dle měsíců, abych viděla, jak děti rostly a měnily se mi před očima (pracovala jsem jako au pair), jeden byl pro moje oblíbené fotografie z roku 2016. Dva menší jsem zaplnila fotkami s rodinkou. Continue reading “Jak si uchovávám vzpomínky”

Zpět do formy aneb zase tancuji okolo tyče

Ke sportu jsem byla vedena už odmalička. S rodinou jsme lyžovali, plavali, jezdili na kole a chodili na procházky. Od svých pěti let jsem závodně tancovala, což mi vydrželo do mých patnácti. V patnácti jsem se však zamilovala do koní a začala jsem chodit do jezdeckého klubu, kde jsem se o koně starala a učila se na nich jezdit. Moji největší láskou se však stal pole dance. Continue reading “Zpět do formy aneb zase tancuji okolo tyče”

Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Autor: Ladislav Zibura

Anotace: ,,Ten svět z televize tam někde venku je. Jen si pro něj musíš dojít pěšky.” Takové je motto prince Ládíka, který se tentokrát vydal zdolat Himaláj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už excentrický poutník zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život, nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Ziburův příběh je svědectví o lehkosti a nadhledu, s nimiž jde ke světu přistupovat. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu, která se náhodou stala bestsellerem. Teď se nechal přemluvit, ať napíše i druhou. Continue reading “Pěšky mezi buddhisty a komunisty”

Jíst, meditovat, milovat: Kniha, která mění životy lidí

Kniha Jíst, meditovat, milovat byla přeložena do více než třiceti jazyků, prodalo se přes dva miliony výtisků a dlouho dobu se se držela na vrcholu New York Times. Čím je tato kniha tak výjimečná a proč tolik žen konají pouť podle Elizabeth Gilbert? Continue reading “Jíst, meditovat, milovat: Kniha, která mění životy lidí”

Travel Bible: Rádce na cesty, který vám ušetří peníze a usnadní cestování

Představovali jste si někdy, že jste dlouho na cestách, navštěvujete své vysněné země a přesouváte se z jednoho kontinentu na druhý? Teď k tomu přidejte, že vás cestování bude stát minimum a nebo dokonce zlepší vaši finanční situaci. Cože? Ťukáte si na čelo? Tak Travel Bible je přímo pro vás.

Petr Novák a Matouš Vinš jsou cestovatelé a digitální nomádi, co si plní sny a cestují po světě. Společně vydali knihu, ve které najdete mnoho užitečných rad, jak si zjednodušit a zpříjemnit své cestování. Dotýkají se citlivých témat, díky nimž většina z nás nepřemýšlí ani o cestování. Strach a finance jsou největšími strašáky, které nás drží zpět. Travel Bible však nabízí mnoho řešení a tipů, jak s nimi zamávat. Continue reading “Travel Bible: Rádce na cesty, který vám ušetří peníze a usnadní cestování”

Továrna na sny

Autorka: Anie Songe

Anotace:

Jednoduché kroky ke štěstí, které nosíme sami v sobě, proložené příběhy a fejetony ze života v Londýně, Thajsku a na Bali.

Řádky pro všechny, co mají velký oči a dětský duše. Pro všechny, kteří věří, že každá pohádka vychází ze skutečného příběhu. Pro všechny, co mají sny, který jsou i nejsou běžný. A hlavně pro všechny, kteří mi věří, že jsem v minulém životě byla mořskou vílou. Protože jinak to nemá cenu číst.

Jestli vám má tato knížka něco předat, pak vrátit se o pár let zpátky a být každý den alespoň na pár minut dítětem, který tvoří a má radost z toho, že může být.

Ať je život každýho z nás továrnou na splněný sny. Continue reading “Továrna na sny”